Kovidové období má hodně omezení a nedostatků. Rychle jsem si zvykl na to, že se nemusí nikam jezdit. Jezdit na závody je fajn, pokud to není devět týdnů po sobě. Taky nevidíme některé „oblíbené“ sportovce z jiných oddílů. Za největší přínos považuji to, že na nás měla čas Lenka. V jarních měsících jsme trénovali chůzi (a často dost rychlou). V jundrovské oboře zná Lenka všechny trasy a má to tam ráda. Já ne, je to zkraje hodně do kopce. Okolo Prýglu je pořád vidět na vodu (měnila skupenství a bylo to často poetické). Tato suchá příprava se podaří v létě zúročit, jen ještě nevíme jak moc.
Lenka už zase začala učit plavání. A plavčíkovat na Riviéře. A taky „pískala“ na mistrovství ČR v Ústí nad Labem. Na Klíši to znám, v dlouhé hale vypadá bazén dlouhý tak aspoň šedesát metrů. Pak ale skočíš do vody a plave se už celkem dobře. A po doplavání je hned vidět čas a pořadí. Mám to v Ústí rád.
Pokračovat ve čtení „Lenka byla vrchní rozhodčí na mistrovství republiky v Ústí“