V sobotu se konal další závod v dálkovém plavání. Sice bydlím na Pořešíně, ale mám to do Českých Budějovic nejblíže. Tak jsem nakonec plavala. Ještě v úterý nebylo jasné, jestli závod bude. Malše i Vltava měly po deštích vysoký průtok a pořadatel chtěl závody zrušit. Vidina krásných slunečných dní vše napravila a voda se uklidnila. Co se neuklidnilo, byli zahrádkáři a Povodí Vltavy. V obou řekách plavalo listí, trávy a kopřivy.
Ráno jsem litovala, že v tom bordelu budu muset plavat. Ale při závodě mě to tolik neobtěžovalo. Jen několikrát jsem byla požahána. Říkala jsem si: „Že by medůzy? Ale ne, jsou to naštěstí jen kopřivy. Sláva!“ Náčelník mi po telefonu dal poslední instrukce, že nemá cenu se honit za ročníky 2007 a já mu to odsouhlasila.
Plavala jsem si na pohodu, ale před sebou jsem viděla mladé holčiny těchto ročníků. Netušila jsem, že se k nim mohu dotáhnout. Snad jen díky zkušenostem s plaváním v řekách v zimě a štěstí se mi je proti proudu řeky Vltavy podařilo dostihnout. Chudiny totiž plavaly v prostředku řeky a já se plazila skoro u břehu v rákosí, ale bez silného protiproudu. Na otočné bóji jsem je měla a už se jich celý okruh nepustila. Druhé kolo jsem použila stejnou taktiku a ve třetím kole si udělala značný náskok, který mi vydržel skoro až do cíle.
Bohužel jsem v cíli na spurtu přišla o jedno místo, ale náčelník by mě jistě pochválil. Porazila jsem jednu holčinu o 40 let mladší o dohmat. V cíli se o mě pokoušely mdloby a křeče, ale já se hrdinně vysoukala na plato a odešla se pořádně vymýt od té špíny z řeky. Kdyby se možná měřily hygienické hodnoty vody před závody v Českých Budějovicích, asi bychom dopadli jako závodníci na Světovém poháru v Paříži, kdy v Seině byly překročeny hygienické předpisy dokonce desetkrát a závody byly kvůli špatné kvalitě vody zrušeny.
Těším se na Vás všechny v Račicích a doufám v lepší vodu, než byla v sobotu v Českých Budějovicích.
Vendula
