Ihned následující týden po stém pódiu jsem na závodech v Plumlově ve vodě 10,2 °C zahájil svoji druhou stovku pódiových umístění, v letošní sezóně zatím svým klasickým 2. místem (z pěti závodů jsem byl 4x druhý a 1x třetí). Následná další zastávka v Holoubkově slibovala poněkud chladnější vodu. Postupné ochlazování nakonec dovedlo rtuť teploměru na hodnotu 6,4 °C. V této teplotě se mi standardně plave velmi dobře. Nicméně pokles oproti předchozímu závodu byl poměrně vysoký, proto jsem měl před závodem veliký respekt.
Po prohlédnutí startovní listiny jsem evidoval přihlášku Petra Pavlištíka, svého velkého soupeře a samozřejmě také Víta Polanského. Bylo mi jasné, že první místo nebo minimálně boj o první místo je zapovězen. Má bilance s bratry Polanskými v zimním plavání byla do tohoto závodu poněkud jednoznačná… ze 39 závodů, kdy jsem se s oběma nebo alespoň s jedním z nich utkal, jsem odešel poražen… ano, 39x 
Navíc se nejednalo o těsné porážky, ale rozdíl mezi námi byl více než 1 minutu.
Závod byl rozplánován na 2 kola po 500 m. Trojúhelník kol označovaly 3 bójky: první po 100 m, druhá po dalších 200 m a třetí byla cílová také 200 m = 500 m kolo. Začátek závodu nenasvědčoval žádné změně. Vít po 100 metrech šel do čela a začal mi uplavávat, za sebou jsem viděl Petra Pavlištíka. Prvních 200 – 300 metrů se vždy během závodů potřebuji dostat do rovnoměrného tempa a zklidnit dech. To se mi tentokrát podařilo docela rychle a závod začal příjemně ubíhat.
Nicméně už po 200 metrech jsem si všiml, že mi Vítek neuplavává, jak jsem čekal. Byl přede mnou asi o 10 metrů a přišlo mi, že se vzdálenost snad i zkracuje. Na následující bójce po 300 metrech závodu mi bylo jasné, že je něco špatně, protože jsem Vítka doplaval a cítil jsem, že pokud poplavu za ním, zpomalím. Říkal jsem si, neblázni, závod je ještě dlouhý, drž tempo. Během cílové rovinky prvního kola (200 m) jsem Vítka postupně předplaval a po proplavání cílového koridoru a tedy po polovině závodu jsem vedl o 5 s.
Musím říct, že jsem málokdy byl více v šoku než během tohoto závodu. V hlavě jsem měl tisíce myšlenek, co se to děje. Stále jsem čekal, kdy se kolem mě Vítek prožene, ale jak závod ubíhal, tak na metě 800 m (tedy 200 m do cíle), když jsem otočil kolem bójky a přede mnou byla dlouhá cílová rovinka, viděl jsem, že Vítek je za mnou strašně daleko, že do této bójky mu chybí nějakých 25 metrů a tedy že mám obrovský náskok. I tak se mi tomu nechtělo věřit až do chvíle, kdy jsem se jako první dotkl dohmatové desky označující konec závodu. O to větší byl šok, když jsem se podíval na celkové výsledky a zjistil, že jsem závod vyhrál o 40 s. Ne, tady Pán Bůh nemohl být doma.
Celkově tedy 40. zimní závod přinesl mé první vítězství nad některým z výborných bratrů Polanských. Naše vzájemná bilance je nyní z mého pohledu 1:39 Každopádně je to další motivace do plavání a hlavně tento závod v rámci zimního plavání řadím zatím na 1. místo jakožto můj dosavadní největší plavecký úspěch 
Michal